VIDEOROZHOVOR: Mišo o projektu MôjAndroid.sk

VIDEOROZHOVOR: Mišo o projektu MôjAndroid.sk

Zajímají vás obsahové weby a online projekty? Jak vznikal a jak funguje jeden z největších technologických portálů na Slovensku MôjAndroid.sk? Jakou má návštěvnost, jak vydělává a jaká je jeho story?
Pro milovníky .mp3 je k dispozici i audiozáznam. Vítejte při dalším videoblogu! Dnes tu jsem s Míšou Chabadou z portálu MôjAndroid. Ahojte! Budeme si povídat o tom, jak vznikal MôjAndroid, ale i o tom, že není úplně jednoduché postavit contentový web, teda něco, co vytvářejí redaktoři, co není založené jen na organickém vyhledávání… A budeme si při tom hrát Carbon na Xboxu!   Nejdříve základní otázky: kde jsi vyrůstal a odkud pocházíš? Narodil jsem se v Žilině, vyrůstal jsem v Martině. Vlastně na Lipovci, ale můžeme zůstat u Martina. Je to taková vesnička v okrese Martin. A na střední jsi chodil do Martina? Do Vrútek na gymnázium. Osmileté nebo normální? Normální. Právě teď o víkendu jsme měli setkání po patnácti letech. Ty kokso, to jsi už tak starý?! Jsem už tak starý. Gymnázium to už nedalo, nepřežilo. A vysoká škola? Jakou jsi navštěvoval? Stala se srandovní věc: nechtěl jsem jít do Bratislavy, chtěl jsem jít do Žiliny. Tam jsem studoval pět a půl roku, z toho půl roka jsem byl přes Erasmus v Drážďanech. A protože se mi studium v zahraničí zalíbilo, vyřídil jsem si ještě Národní stipendijní program. (K Xboxu:) Počkej, nemůžu povídat i hrát!… A přes Národní stipendijní program jsem byl ještě rok v Norsku. A kdy jsi začal řešit onlinové projekty? Onlinové projekty jsem řešil už během vysoké školy. Tam jsem měl na starosti farní webstránku. Ty si dělal web farářovi?! To tu ještě nebylo! Když si to tak vezmeš, mniši a církev byli v minulosti v těchto věcech pokrokoví.   Už nejsou, že? Teď jdou ty technologie velmi rychle dopředu. Ale knihy a všechny ty agendy psali mniši. Tak nějak to možná začalo i u mně. Zjistil jsem, že web bylo potřebné měnit každý týden – přibývala nová oznámení, kázání a mše… Reálně jsem pocítil, jaké to je mít web, který je třeba pravidelně aktualizovat. Takže pokud se ptáš na začátky, bylo to takto. Ještě si pamatuji, že jsme s kamarádem chtěli vytvořit konkurenci Pokecu. Zdálo se nám, že mít portál, kde se lidé setkávají a komunikují, je super. A že Pokec je taký úplně…   Trapný. … trapný web. A že ho naklonujeme kdykoli. Ale nakonec jsme to nespustili.   A MôjAndroid? Ten začal během mého studia, když jsem byl v Norsku. Vlastně to je velmi silné říct, že MôjAndroid jsem založil v Norsku. Ale když jsem tam byl, koupil jsem si doménu. Potom jsem rok nic nedělal. Po roce přišla faktura – prodloužení na další rok – tak jsem si řekl, že když těch 15 eur zaplatím, začnu se tomu věnovat vážněji. Takže vážně jsem se tomu věnoval až druhý rok. A doménu jsem koupil v roce 2009, těsně po tom, když Google oznámil operační systém Android. Zdálo se mi to jako super věc! Mezitím jsem dělal v Telekomu s BlackBerry. (K Xboxu:) Už jsem tě předjel, kde jsi?   Však jsem na tebe čekal asi 40 sekund! …takže jsem poznal smartphony, tehdy vlastně jen BlackBerry a nějaké první iPhony. Potom přišel Google s Androidem, což se mi zdálo jako super věc. Vypadalo to, že to bude masovka. V té době to ještě nikdo netušil, já jsem to také nevěděl, ale zajímalo mě to, a tak jsem si založil web. Kdybych se tehdy někoho zeptal, jestli to mám udělat, jestli to má smysl, všichni by mi řekli, že nemá, však webů o mobilech už bylo hodně, v čem bude ten nový jiný? Ale tím, že ten náš je specifický, je také jiný. To nás vlastně dostalo tam, kde jsme.   Odkud jsi měl první návštěvnost? Já jsem tam udělal tři návštěvy každý den!   Z AdSense jsi byl hned za vodou? Jasné. (smích) Ale ne, AdSense nemáme na webu nasazený doposud. Řekl jsem si, že když chce někdo na našem webu reklamu, musí jít napřímo, ne přes Google, protože na tom se nedá tak dobře vydělat.   Jasné. Takže první návštěvnost jsi měl z Organicu? To jsem vyprávěl kamarádům: mám takový web, klikněte si tam… Takže první lidé byli moji známí. (K Xboxu:) Vyhrál jsem?   Však ano, protože jsem na tebe stále čekal! To aby tě nepřešla motivace hrát! … takže první návštěvníci byli kamarádi a známí, kterým jsem o webu řekl. A potom mi začalo na stránku chodit hodně lidí přes Google.   Za první rok si měl kolik lidí? Asi 100 000 lidí, což je celkem fajn číslo. Za druhý rok to vyrostlo několikanásobně, měli jsme 750 000 lidí. Pamatuji si, že jsme sledovali návštěvnost každý den. Těšili jsme se, když jsme překonali tisíc návštěv denně, potom dva tisíce návštěv denně, dokud to neskočilo na 30 – 40 000. Z toho jsme se těšili také, ale neprožívali jsme to tak, jako první tisícku.   A aktuálně? Minulý rok jsme měli na stránce okolo 2,6 miliónu lidí. To jsou roční čísla přes nástroj Google Analytics.   2,6 miliónů uživatelů nebo sessions? Uživatelů. Sessions bylo přes 10 miliónů.   A aktuálně máš hlavní zdroje návštěvnosti odkud? Google je na prvním místě (40 procent, plus-mínus), Facebook na druhém místě (okolo 30 procent).   To je zajímavé, z Facebooku jsem čekal mnohem víc. To teď klesá, protože Facebook chce stále víc a víc peněz za to, že nám pošle čtenáře. Je to boj s Facebookem…   A když jste měli za první rok 100 000 lidí, něco jste už i vydělali, ne? Jasné, byly už tehdy první výdělky.   Miliardy na účtu. Skoro! Pár nul. Za první rok jsme vydělali kolem 700 eur. Ale abych byl úplně přesný, oficiálně jsme web spustili 1. května – tehdy i oslavujeme narozeniny – takže bylo to za šest až sedm měsíců.   Ty jsi už začal mluvit v množném čísle, což znamená, že nakonec vás bylo víc… Šel jsi tedy do rizika, nabral sis lidi, i když jsi neměl z portálu cash flow, nebo jsi je nabral, až když jsi měl z portálu peníze? Začínal jsem to řešit sám. Teď mám parťáka-společníka Martina, který řeší development. Dohodli jsme se, že já budu řešit obsah a sells (peníze) a on bude řešit technickou stránku. Rozhodli jsme se, že si firmu rozdělíme. Ale v té době to bylo velmi imaginární, rozdělovali jsme si portál, který neexistoval.   On měl polovinu? Ne, on měl 25 procent.   Takže to bylo fér. Když dělal jen web, nemohl mít polovinu. Jasné, to jsme se tak dohodli. Seděli jsme nad pohárem teplé vody a rozdělovali jsme si.   Na začátku jste prodávali teplou vodu. Jasné, ale už tehdy jsme to řešili vážně. A to, co jsme si tehdy řekli, platí dodnes. I díky tomu ten byznys funguje a nemusíme se hádat.   Teď je vás kolik? Do deseti lidí, plus-mínus. Trochu se to mění, ale někteří lidé jsou v redakci v podstatě už od začátku, šest až sedm roků. Zajímavé je, že jsme nikdy nehledali lidí a ze začátku jsme jim mohli vyplatit jen tolik, kolik jsme vydělali. Byly to směšné peníze, jakoby brigáda. Ale byl to fajn přivýdělek, neboť ti lidé ještě chodili do školy a bydleli u rodičů, nepotřebovali víc peněz. I času tomu věnovali méně, například odpoledne, když se vrátili ze školy. A potom to postupně narůstalo: návštěvnost, peníze, počet redaktorů, samozřejmě i výplaty byly větší. Dnes už mají hoši rodiny, této práci se věnují na fulltime. Takže přirozeně jsme se rozrostli a redakce funguje. A bylo pro tebe těžké shánět lidi? Protože před nedávnem jsem tu měl Marka Didáka z Hypeu a on povídal, že je to extrémně těžké a ono to pro agentury opravdu těžké je. Jaké je to při tomto typu projektu? My jsme nikdy neměli problém najít lidi. (K Xboxu:) Prohrál jsem?   Ano, ale to nevadí. … takže my jsme nikdy nehledali redaktory. Ono vždy, když jsem viděl nový projekt, ze něhož nějaký člověk hledal redaktory, zdálo se mi to divné. Vždyť když spouštím nový projekt, musím do toho investovat mnoho času, musím mít nějakou představu! Ne že spustím web a jdu hledat lidi a řešení, co dělat s tím webem… Já jsem to vždy řešil přes kamarády a známosti. Zeptal jsem se jich: Chceš to dělat? Baví tě to, nebaví? Pokud ano, pojď pro nás psát! Ale většinou nám sami od sebe psali lidé, kteří četli náš web a velmi se jim líbil. Ptali se nás, jaká je šance, že by mohli sami přispívat. Tak jsme se dohodli. Nejdřív dělali zadarmo a za pár týdnů nebo měsíců to dospělo do stádia, že dělali za peníze. Po tom touží každá agentura. Že se jí ozve programátor a… To zas ne! Ale na druhé straně, my jsme jim dali šanci. Byli to lidé, které to zajímalo, ale nic o psaní nevěděli, všechno se museli naučit. Když přijde programátor, který už umí programovat, je to jiné. Ale když přijde člověk, který nemá šajnu o tom, co je psaní a testování, nemá žádné zkušenosti, ale má chuť se v tom vzdělávat, je přirozené, že jak rostou jeho skills, roste i jeho výplata. To byl i náš případ. Jasně, kdybych oslovil nějaké redaktory, žádali by za to peníze… Ale tím, že se všechno učili sami, šlo to velmi přirozeně. Mělo to svoje výhody i nevýhody, museli jsme si projít vícero věcmi, ale naučili jsme se. To byla jinak pro mě super věc, dozvědět se, že se to dá všechno naučit. Neboť já jsem předtím také neměl zkušenosti s portály, s online obsahem, také jsem se to musel naučit. A stejně tak i redaktoři. Přejděme k penězům! Odkud jsi měl první výdělky? Z AdSense? Ne. Podařilo se mně dohodnout nějaké spolupráce. V té době vstupovala na Slovensko firma HTC a já jsem měl štěstí, že jsem se setkal s jejich lidmi. Oni vstupovali na Slovensko, my také, jako nový portál, takže to bylo jednoduché. Dokázali jsme si navzájem pomoci. Oni nám dali peníze na kampaně, my jsme jim pomohli dostat se na slovenský trh. (K Xboxu:) Já jedu opačně?… My jsme se věnovali jen Androidu a oni měli telefony postavené na Androidu, takže nám pomohli s kampaněmi. Portály dělají často právě tu chybu, že to obchodně nezvládají. Spoléhají se na nějaký automatický systém, který jim vydělá na reklamě, ale ve skutečnosti jsou důležité spolupráce. Vychodit si to, vysetkávat se, dát si spolu kávičku… Jasné, běhání, běhání a potom vás začnou zvát na zahraniční pracovní cesty. My jsme jezdili na představení telefonů do Londýna, Berlína, New Yorku… Je to o vztazích. Člověk musí poznat ty lidi, musí vědět, koho oslovit, a postupně si takto budovat svůj portál.   A jak se měnili vaše streamy příjmů? Měnilo se to v čase nějak dramaticky? Když to zcela zevšeobecním, měli jsme to postavené na třech pilířích. Prvním byly online kampaně, druhým soutěže, resp. promoaktivity, třetí tvořily eventy. Od prvního roka jsme dělali Android Roadshow. Od prvního roku? Ano. To byl také takový nápad… Měl jsem tři roky zkušenosti s marketingem z IT firem. Tam byly velké firmy a viděl jsem, že ty vztahy je třeba budovat, ať už se čtenáři, nebo s partnery. Když člověk řeší nějaký web, měl by se s těmi lidmi seznámit, střetnout, popovídat si. A tak jsme udělali první Roadshow v Bratislavě. Byla to odpolední akce, od čtvrté do sedmé. Pamatuji si, že jsem tam oslovil dva partnery, Eset a HTC, a přišlo 100–150 lidí, což bylo celkem fajn. Lidé si tam mohli naživo vyzkoušet telefony, o kterých jsme psali. Neboť mně jako člověku, který také tyto věci sledoval, mnohokrát chybělo, že si nemůžu to zařízení chytit do ruky. Ten redaktor to má, ten to vidí, ale ten smartphone je počítač, který stojí pár stovek eur, není to laciné. Předtím, než si ho chci koupit, nestačí mi pár obrázků na internetu, chci si to prohlédnout naživo. Na tom jsme postavili celou myšlenku. Tu akci už děláme sedm let. Už tam máme všechny důležité značky, navíc už to není jen o telefonech, ale i o virtuální realitě. Zejména ten živý styk s technologiemi je důležitý. Lidé si to tak či tak porovnávají online, ale když jim to naživo ukážeme, má to pro ně přidanou hodnotu. Samozřejmě  i pro ty partnery, protože se mohou s těmi lidmi setkat, popovídat si, vysvětlit jim nějaké věci. Z čeho máte aktuálně nejvíc peněz? Stále máme ty samé příjmy. Poměr nechceš prozradit? Online má asi 70 procent, offline aktivity jsou 30. To je dost. Ale každý rok se to mění. Mám pocit, že ty offline věci přestávají fungovat. Kdysi to bylo zajímavější pro partnery i pro lidi. Teď už mnoho značek investuje do vlastních prodejen, vlastních promo akcí. Teď, když se rozběhli, se už kvazi nepotřebují ukazovat se všemi ostatními značkami. Už mají budget na to, aby si udělali vlastní akci, na které se odprezentují. A značkové prodejny jsou trendem posledních roků. Člověk, který chce, si může ty technologie vyzkoušet i v nich. Ale značky spolupracují i s e-shopy. Například Alza má showroom iPhone. Jasně. Jedna věc je, že ty značky si budují vlastní showroomy, druhá, že obchodní domy jim poskytují prostor. Značka si může koupit nějaký pultík a na něm ukazovat svoje věci.   (K Xboxu:) Ty jsi se už počtvrté zasekl na jedné rampě! Já vždy vyletím na té zatáčce!   … když už máte skoro tři miliony uživatelů, nechtěl vás někdo někdy koupit? Nabídky byli, seriózní i méně seriózní. Vzpomenu dvě nejdůležitější. (K Xboxu:) Vyhrál jsem?   Ja tě nechávám vyhrát, co mám dělat? To aby mě bavilo, jinak bych odešel!… Ale k těm nabídkám. První byla od jednoho velkého portálu, který se s námi chtěl spojit. Navrhoval nám pomoc s marketingovými a obchodními aktivitami. Ale řečeno zjednodušeně, nebyla tam žádná garance. Druhá věc – a to jsem si i potvrdil – když někdo hledá partnera a člověk mu spolupráci odmítne, ten někdo hledá dál. Vždy, když jsme to my odmítli, znamenalo to alternativu pro konkurenci. Oni si našli a vytáhli další web.Ale nám to podle mě nijak neuškodilo. My si stále jedeme svoje, protože víme, co chceme. Jsme takoví specifičtí a odlišní, což může být i nevýhoda, ale máme svoji oblast, ve které jsme dominantní. To stále trvá. Potom byla ještě jedna nabídka na odkoupení, ale tam jsme se také v posledním kroku rozhodli, že by to nebylo pro nás to pravé. Protože vždy, když tě někdo koupí nebo spolupracuješ s někým, jedny dveře se ti otevřou, ale druhé zavřou. Protože jsme zůstali kvazi nezávislí, samostatní, ty zavřené dveře jsou menší. Dobře jsem to vysvětlil? Víš, co chci říct? Vím. Když jdeš do spolupráce s někým, otevírají se ti nové dveře, ale zavírají se ti dveře spolupráce s nějakými jinými weby. V zásadě nemůžeš v principu už s nikým dalším spolupracovat. Je to jednoduché, když jsi pod křídly někoho většího, který také patří pod nějakou skupinu. Když jsi sám, můžeš řešit první, druhou i třetí stranu. A to nám zatím funguje. A bylo něco, na čem ses během podnikání popálil, na čem jsi spálil prachy? Jasně. Ono se to možno nezdá, ale ten web se stále vyvíjí. Každý den, každý týden na něm něco děláme. Tím, že to máme s Matějem rozdělené tak, že on řeší programátorské věci, myslím, že oproti jiným webům máme technologickou výhodu. Možná to ještě není vidět, ale postupně se to bude ukazovat. Ten vývoj máme inhouse. To je vždy drahý vývoj. Takže jsme zvažovali: do jaké míry musíme věci vyvíjet, kolik nás to celé stojí? Tak jsme si řekli, že když ty technologické vychytávky nedokážou na sebe vydělat, musíme to víc promyslet a nedělat zbrklá rozhodnutí. Teď nás to dostalo do stádia, že vývoj už máme oddělený. Už jsme udělali novou firmu a děláme i externí věci. Když máme čas, abychom dělali jen pro MojAndroid, tak děláme jen pro nás.  Právě na tom jsme se popálili, že jsme chtěli vyvíjet něco nového, ale nevěděli jsme, jestli to bude zaplacené, jestli to bude nebo nebude mít úspěch. Například jsme vyvíjeli formu pro náš web a přišli jsme na to, že dosud to není využité. Něco jsme dělali, ale nemělo to potenciál, ti lidé to nepřijali. Teď se snažíme nejdříve testovat věci a až potom je vyvíjet. Abychom vývoj dokázali zaplatit. A co bys doporučil někomu, kdo by si chtěl postavit obsahový web? Na co by měl myslet, s čím by měl počítat? No jasné, založte si všichni weby o technologiích, protože teď je to moderní! (smích) O Androidech! To funguje! Stačí, když má člověk dva telefony, už se cítí na to, aby si založil web. Už může napsat dvě recenze. Ale někdy mám pocit, že to takto funguje. Na to, jak je Slovensko malé, máme těch webů velmi mnoho. Ale to byl jen pokus o vtip. Pokud chce člověk řešit online portál, určitě by si měl najít skupinu lidí, kteří mají zájem si o tom něco i přečíst. A musí to být specializované, aby se to odlišilo od webů, které už fungují. Například my děláme web jen o Androidu, ale předběhli jsme weby, které se věnují mobilům všeobecně. Samozřejmě, měli jsme štěstí, že Android měl takový masový potenciál ve světě i na Slovensku. Lidé k nám chodí, protože u nás najdou články, které jinde nenajdou. My se můžeme těm tématům věnovat hlouběji. Takže je třeba si najít skupinu, která bude dostatečně velká, aby tě to mohlo uživit. Protože věnovat  se například fialkám nebo… Nokii. Ano, nemůže to být minoritní skupina a téma, jinak to nezafunguje.   Děkuji za rozhovor. Doufám, že se ti bude dařit i v jiných věcech. Uvidíme se při dalším videoblogu!  

Další články, které by tě mohly zajímat

Které inzerenty u nás najdete?